Co pro nás máš?

„Naše“ poštolčata už umějí docela hlasitě hulákat. Činí tak při spatření některého z rodičů v očekávání, že dostanou něco menší či většího k snědku. Tento pokřik si trénují na dobu, kdy už budou poletovat někde poblíž venku, ale ještě stále budou závislá na zásobování od rodičů.

Kdo je ten správný opeřenec, který jim něco dá, ovšem ještě nerozlišují. Hulákají na každého. A hulákali tak i na cizího mladého ještě plně nepřepeřeného samečka, co na na chvíli usadil na zábradlí.