O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Domácí poštolčata už zřejmě definitivně zmizela z naší ulice a vydala se objevovat svět. Poštolčata ale v naší lodžii vídáme stále. Nejsou to ovšem ta „naše“, ale cizí, neokroužkovaná. Včera ráno jedno takové přiletělo za za otcem poštolkou. Pokračovat ve čtení „Chcete mě?“
Už k nám zase lítá cizí poštolka odněkud ze sousedství. Zřejmě láká hlavně kořist, kterou přinášejí domácí. Dnes ráno se přiřítila za paní poštolkou, vybrala zatáčku a zase zmizela. Pokračovat ve čtení „Sledující“
Dnes odpoledne to vypadalo na bouřku, ale zůstalo jen u pár zahřmění a menší přeháňky. Daleko dramatičtější byla sousedská návštěva cizího poštolčího páru. Pokračovat ve čtení „Před bouřkou nebouřkou“
Přihnala se za panem poštolkou jako velká voda. Cizí poštolčí samička. Pokračovat ve čtení „Neskutečná drzost“
Tak už je tu tase máj. Letos již na jeho samém začátku „naše“ paní poštolka sedí na vejcích. Přistupuje k tomu úkolu opravdu velmi zodpovědně Pokračovat ve čtení „Poštolky a první máj“