O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ráno těsně po sedmé bylo v naší ulici najednou docela rušno. Způsobili to cizinci poletující kolem naší lodžie. To nemohl domácí pán jen tak nechat a dal vetřelcům hlasitě najevo, že tento vzdušný prostor je jeho a že ho mají vyklidit. Pokračovat ve čtení „Tady bydlím já“
Dnes se v poštolčí lodžii opět objevila cizí poštolka s šedým ocáskem. Zřejmě zde tráví zimu stejně jako „náš“ domácí pár. Přiřítila se za samečkem a sledovala ho až na hnízdo. Její počínání ovšem neuniklo pozornosti domácí samička přes kterou cizinka raději vyklidila pole. Pokračovat ve čtení „Sousedka s šedým ocáskem“
Domácí poštolčí sameček stále nosí na hnízdo aspoň jednoho hraboše denně, což je na tuto roční dobu docela nezvyklé. Potlouká se tu stále ještě i poštolka s šedým ocáskem. Sameček, jak se zdá, nečiní rozdílu mezi ní a svou letošní družkou (tu s ocáskem hnědým). Pokračovat ve čtení „Rychlejší vyhrává“
Cizí poštolčí samička s šedým ocáskem se stále potlouká kolem poštolčí lodžie. Odpoledne na Dušičky opět zase jednou sledovala domácího samečka až do hnízdní bedýnky. Pokračovat ve čtení „Dušičkoví hraboši“
Dnes se v poštolčí lodžii opět objevila včerejší návštěvnice s šedým ocáskem. Přiletěla až po odletu domácích, kteří zde strávili noc. Podle hnědého ocásku byla nocující poštolka opravdu ta „naše“ domácí. Pokračovat ve čtení „Šedá a hnědá“