„Naše“ poštolky

Příspěvky v Bloku, blogu čili zápisníku:

Předvelikonoční

Velikonoce jsou za dveřmi a tak si jako každoročně klademe otázku, zda se dočkáme nějakého toho velikonočního vejce od „našich“ poštolek. To ví ale jen paní poštolka, která v posledních dnech tráví v lodžii stále více času a docela se již zajímá i o hnízdní bedýnku, v níž snesla vejce v loňském roce. (Pokračování textu…)

Poštolčí pískoviště

„Naše“ paní poštolka tráví relativně hodně hodně času popelením v pásku v kontejneru na podlaze lodžie. Popelení nebo spíše pískování se oddává i několikrát za den, Dnes (zatím) čtyřikrát. (Pokračování textu…)

Jarní den

Naní jaro jako jaro. Dnes ráno ve 4:06 začalo astronomické jaro.  Jaro ale nemusí být jen astronomické, to klimatické začíná vřdy 1. března a letošní vegetační podle teploty přišlo už v únoru. Také „naše“ poštolky mají jarní námluvy už od února. (Pokračování textu…)

Letící hraboš

Vysněný kraj blahobytů, kde pečení hraboši padají sami poštolkám do zobáku, možná existuje někde v poštolčích bájích a pověstech. Ve skutečném životě je letící hraboš obvykle nesen v pařátech či zobáku dravce. Občas pak hrabošův pád způsobí to, že ho poštolka upustí. To se právě přihodilo „naší“  paní poštolce dnes odpoledne. (Pokračování textu…)

…řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?

Dolů, dolů, dolů. Nic jiného se nedalo dělat, Alenka tedy brzy začala znovu mluvit. „Minda se po mně jistě dnes bude shánět!“ (Minda byla Alenčina kočka.) „Doufám, že nezapomenou při svačině na její misku mléka. Mindo, drahoušku, kéž bys tu byla dole se mnou! Ve vzduchu sice, myslím, nejsou žádné myši, ale mohla bys tu chytit netopýra a to, víš, je skoro jako myš. – Ale jedí vůbec kočky netopýry?“ A tu začala být Alenka trochu ospalá a počala si odříkávat: „Jedí kočky netopýry? Jedí netopýry kočky?“ a někdy: „Jedí netopýři kočky?“ a1e jelikož, jak vidíte, nedovedla odpovědět ani na jednu, ani na druhou otázku, bylo to celkem jedno, jak ji položila. Cítila, že usíná, a právě se jí začalo zdát, že se vede za ruku s Mindou a ptá se jí velmi vážně: „Nuže, Mindo, řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?“ – když tu najednou buch! – dopadla na hromadu suchého listí a bylo po pádu.

(Pokračování textu…)

Pozdní večeře

Dnes pan poštolka přinesl paní poštolce večeři až za soumraku. (Pokračování textu…)

Myš, myš a zase myš

Pan poštolka v posledních dnech výrazně zvýšil přísun dárků, které nosí paní poštolce, aby jí ukázal, že se jeho lovecké schopnosti od loňska nezhoršili, ba právě naopak. Nosí takřka výlučně myše, přesněji řečeno hraboše. (Pokračování textu…)

Obletucha

Tahle sousedka „našich“ poštolek, je-li to pořád ta stejná, je opravdu vytrvalá.  Dnes ráno před devátou zase kroužila kolem. (Pokračování textu…)

Výsostné území

„Naše“ poštolky mají své teritorium, které urputně brání proti všem vetřelcům. Dnes ráno to byla jedna mladá poštolka. Možná se tu opakovaně objevuje ta stejná, ale kdo má jednu od druhé poznat. To vědí jen domácí, kteří žádné porušení svého výsostného území nenechají jen tak.. (Pokračování textu…)

Když se budí netopýři

„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. (Pokračování textu…)