„Naše“ poštolky

Také u nejbližších sousedů „našich“ poštolek jnízdění zřejmě zdárně pokračuje, i když dovnitř do budek nevidíme. U sýkorků se zřejmě už mláďata vylíhla. Venku už se totiž objevuje i samice. Ani on ani ona si nic moc nedělají ze sousedů poštolků. (Pokračování textu…)

Od té doby co se v něděli vylíhlo prvních letošních šest poštolčat, sloužilo jim sedmé, skoro úplně bílé vejce jako polštář. O ten ovšem dnes ráno přišla. (Pokračování textu…)

Pokud jste jednodenní poštolče, tak to není snadné. Zvláště, když se při krmení ocitnete na zádech. Tak jako jedno z poštolčat dnes ráno. Nakonec se ale na vlastní nohy postavit dokázalo a bylo náležitě odměněno… (Pokračování textu…)

Poštolčí otcové sice rádi střídají své družky v sezení na vejcích, když se ale vylíhnou poštolčata, nevědí si s nimi rady.  Dnes ráno ovšem pan poštolka ukázal, že se tak nechovají všichni. (Pokračování textu…)

U „našich“ poštolek začalo letos líhnutí dle očekávání 11. května. Během méně něž půl dne se vylíhlo prvních 6 poštolčat (tři před 5:15, čtvrté 7:24, páté před 10:32, šesté 13:48). (Pokračování textu…)

„Náš“ pan sýkorka se o rodinu vzorně stará. Ovšem, když se jeho soused pan poštolka usadí na rorýsovníku nad budkou, ve které sýkorkovi bydlí, tak při návratu domů raději přistane na zábradlí poštolčí lodžie. Máme tak alespoň příležitost si ho zblízka prohlédnout. (Pokračování textu…)

To, že se rorýsi vrátili, neuniklo ani „našemu“ panu poštolkovi. Jednoho přinesl paní poštolce už dnes ráno. (Pokračování textu…)

Příběh s krtkem, kterého pan poštolka přinesl své družce tento čtvrtek neskončil ani v pátek ráno, jak jsme se původně domnívali. Paní poštolka zřejmě chtěla na zelený čtvrtek něco vhodnějšího, třena ještěrku. Nebo jí zkrátka krtci nechutnají. (Pokračování textu…)

Holubí zájem o poštolčí lodžii je dlouhodobý. I jim připadá jako ideální pro hnízdění a tak to opakovaně zkoušejí. V době, kdy poštolčí samička už trvale sedí na vejcích se od tohoto veledůležitého úkolu obvykle nedá vyrušit. Bylo tomu tak i včera. (Pokračování textu…)

Znáte tu písničku bez muziky o krtkovi od Emanuela Frynty?

Minulý čtvrtek šel po mně krtek
že jsem mu potvoře jen tak tak utek
vylezl ze země dva kroky vedle mě
a tak až tajemně vám si mě změřil
od hlavy k lopatě a já mu proklatě vždycky tak věřil (Pokračování textu…)