Poštolčatům v naší lodžii je dnes 34-32 dnů. Dvě starší už běžně vyletují ven poohlédnout se, co se děje na ulici a prozkoumat okolí. Dvě mladší se přes svůj relativně pokročilý věk drží stále doma. Mají zřejmě raději sladký život v bufetu, kam jim tatínek a maminka nosí pravidelně něco menšího do zobáčku. Pokračovat ve čtení „Dolce far niente“
A co rorýsi?
Jenom aby bylo jasno. Otec poštolka rozhodně nedokáže zdecimovat všechny rorýsi, co se jich prohání naší ulicí. Pokračovat ve čtení „A co rorýsi?“
Jak se to jí?
Ve středu 1. července přinesl otec poštolka posledním dvěma poštolčatům zase jednou rorýse. Pokračovat ve čtení „Jak se to jí?“
Vždyť přece létat je tak snadné
„Velikánským obloukem letěl dolů. V pádu zamával rukama, párkrát zastříhal nohama, vyrovnal let a začal nabírat výšku. Za chvíli už jen tmavý bod mizel v tom nekonečněm modru…“
Takhle nějak poprvé letěl Leopold Drum v povídce Ivana Vyskočila, kterou jsme si vypůjčili do názvu tohoto příspěvku. Těžko říci, zda to tak snadné měla i poštolčata, která dnes ráno vyletěla z naší lodžie. Pokračovat ve čtení „Vždyť přece létat je tak snadné“
Ranní rozcvička
Do denního programu „našich“ poštolčat patří neodmyslitelně ranní rozcvička. Je při ní potřeba protáhnout všechny svaly a především procvičit křídla. Cvičí všechna. Jak vidíte na snímku nahoře rozpětí křídel těch největších už pokryje skoro celou hnízdní bedýnku. Pokračovat ve čtení „Ranní rozcvička“