O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poté, co první poštolče opustilo koš, našlo si v lodžii bezpečná místa k pobytu, odkud nehrozí pád dolů do ulice. Jedním z nich je skříňka pod oknem, na které se dá báječně jezdit po bříšku a „popelit se“. Druhé je stolička pod kamerou u starého hnízda. Pokračovat ve čtení „Z koše ven II.“
„Naše“ letošní poštolčata jsou oproti minulým ročníkům poněkud zaostalá. Ve svém věku – v sobotu bylo třem starším 32 dní – by poletovala po lodžii a některé létala i ven. Letos jsme však museli čekat na to, až opustí koš vedle rodného hnízda déle. Pokračovat ve čtení „Z koše ven I.“
To, že je v naší lodžii volné bydlo se mezi opeřenci rychle rozneslo. Zvláště mezi holuby, kteří se usilovně snaží založit zde hnízdo, v čemž my se jim rovněž usilovně snažíme zabránit. Mezi opeřenci prozkoumávajícími naši lodžii se ale už v pondělí 9. července objevil poštolčí sameček. Přiletěl o půl druhé odpoledne a po přistání na zábradlí si chvilku bedlivě vše prohlížel. Pokračovat ve čtení „Zájemci o podnájem“
Pokud sledujete přímý přenos z naší lodžie, tak už určitě víte, že letošní čtyři poštolčata v pozdním nedělním odpoledni zmizela z hnízda. Od úterka 3.července, kdy se zde naposledy ukázala matka poté, co zahnala 29. června poštolčího otce, jsme dumali jak dlouho máme čekat než je předáme do záchranné stanice Pokračovat ve čtení „Odvézt či neodvézt“