Poštolky z naší lodžie

Po včerejším mladém samečkovi se v poštolčí lodžii objevil další vetřelec. Mladá drzá poštolka se na déle než tři čtvrtě hodiny usadila na bidýlkách nad hnízdem a košem. (Pokračování textu…)

„Naše“ poštolčata už se delší dobu krmí sama. Potravou je ale stále ještě zásobují rodiče. Nejjistějším místem, kde se poštolčata nasytit je domácí bufet. (Pokračování textu…)

„Naše“ poštolky neodolatelně přitahuje rorýsovník, přesněji řešeno rorýsi, kteří v něm bydlí. Opakovaně se nějakého snaží vyšťourat. Většinou ale jejich nálet není úspěšný. (Pokračování textu…)

Jedno z našich poštolčat, nejspíše to nejmladší, které tak dlouho váhalo s prvním výletem z lodžie, zřejmě pochopilo, že nejlepší je počkat si na něco menšího od rodičů přímo doma. (Pokračování textu…)

„Naše“ poštolčata měla dnes další výzkumný a letecký den. Po rozcvičce na skříňce a na podlaze lodžie vyrazila postupně do ulice. (Pokračování textu…)

Včerejší noc strávili s poštolčaty i otec a matka poštolka. Tak jako v předchozích nocích, když ještě poštolčata žila životem čistě přízemním, se jejich rodiče usadili na bidýlcích nad starým hnízdem. (Pokračování textu…)

Během dnešního dnes postupně opustilo rodnou lodžii pět poštolčat. průběžně se také vracela. Poslední výlet začal tak, že jedno z poštolčat nejprve vyletělo do poličky nad hnízdem. (Pokračování textu…)

Několik dní to vypadalo, že se letošní benjamínek rozhodl nikdy neopustit rodné hnízdo. Dnes před polednem, ale postupně všechna poštolčata z hnízdní bedýnky i sousedního koše odletěla. Bylo jim 35 – 33 dnů. (Pokračování textu…)

Další dovedností, kterou musí takové poštolče zvládnout, je let se zátěží. Poštolčata sama ještě neloví, ale učí se letecky přenášet úlovek, který jim přinesli rodiče. (Pokračování textu…)

„Naše“ poštolčata rozhodně netrpí nedostatkem potravy. Ale občas se o myše přetahují. Jako dnes ráno: (Pokračování textu…)