O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Té mladé poštolce s hnědým ocáskem jde možná více o naši lodžii a „našeho“ samečka než o hraboše, které do lodžie nosí. Alespoň dnes strávila v lodžii skoro celý den a když přiletěl On, tak se před ním klaněla, natřásala a tikala v hnízdní bedýnce. Pokračovat ve čtení „Svůdkyně“
Mladá sousedka, co k nám létá, opět jednou pronásledovala domácího poštolčího samečka, který zrovna nesl do lodžie hraboše. sameček se do ní hned pustil, ale s hrabošem v zobáku se taková cizí poštolka zahání obtížně. Pokračovat ve čtení „Tu myš jsem neulovil kvůli tobě“
Nic tak pochmurného jako starodávný havran v póze velmi výhružné
na poprsí Pallady. Jenom jeden, co letěl kolem Pokračovat ve čtení „Havran“
Kromě mladé samičky, která je tu teď pečená vařená, se občas objeví i mladý, ještě nepřepeřený sameček. I jeho však ostražitý domácí sameček i samička bez milosti zaháněji: Pokračovat ve čtení „Další soused“
Občas se to přihodí a někdo z drobotiny, co se potuluje kolem naší lodžie, do ní zaletí zrovna, když jsou poštolky doma. Většinou si přitom z domácích nic nedělají, jako tahle sýkorka, která se potkala s „naší“ poštolčí samičkou: Pokračovat ve čtení „Nebojácná sýkorka“