O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poté, co 26. a 27. června vyletěla z lodžie první čtyři poštolčata (Jaké je to asi venku I ; Jaké je to asi venku II), poletovala si volně ven a zase zpátky do lodžie. V ní natrvalo zůstala dvě poslední poštolčata. Pokračovat ve čtení „Předposlední mohykán“
Ve středu 1. července přinesl otec poštolka posledním dvěma poštolčatům zase jednou rorýse. Pokračovat ve čtení „Jak se to jí?“
Když se poštolčata trochu rozlétají, dokáží si doletět i pro potravu. Zatím pro tu, co jim nosí rodiče. Neobejde se to bez emocí. Většinou to vypadá, že se chystají sníst i maminku nebo tatínka. Pokračovat ve čtení „A tebe taky sním“
Přistání na bidýlkách nad starým hnízdem patří k leteckým dovednostem, k nimž je třeba se dopracovat řadou pokusů. Pokračovat ve čtení „Přistání na kameře“
Letky mladých kavek pozorujeme v nejbližsím okolí už několik dní. Jedna pěkně promoklá přistála i u nás na zábradlí. Ovšem místo pod střechou už bylo obsazeno… Pokračovat ve čtení „Zmoklá kavka“