Poštolčata v naší lodžii vůčihledně rostou. Zdobí je už jen poslední zbytky chmýří a co nevidět se už zřejmě vydají na výlet na zábradlí nebo na skříňku pod oknem. Jejich hlavní zábavou je procvičování křídel. Většinu času ale tráví vyhlížením tatínka a maminky. Ti je pravidelně zásobují a předávání úlovků je stále více dramatické. Poštolčata se při spatření rodičů dávají do hlasitého křiku a mávání křídel a na rodiče se pak vrhají tak, že to vypadá, jako by je taky chtěli sníst.
Potravu jim nosí tatínek:
A zásobuje je i maminka:
Poštolčata se většinou snaží nakrmit zcela samostatně, ale občas je stále ještě potřeba, aby se maminka postarala o zbytky a dokrmila je:
V zápalu boje o přinesenou potravu se pak může stát i to, že úlovek skončí na podlaze lodžie. Jako se to stalo třeba otci poštolkovi: