O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Také u nejbližších sousedů „našich“ poštolek jnízdění zřejmě zdárně pokračuje, i když dovnitř do budek nevidíme. U sýkorků se zřejmě už mláďata vylíhla. Venku už se totiž objevuje i samice. Ani on ani ona si nic moc nedělají ze sousedů poštolků. Pokračovat ve čtení „Nejbližší sousedé“
Od té doby co se v něděli vylíhlo prvních letošních šest poštolčat, sloužilo jim sedmé, skoro úplně bílé vejce jako polštář. O ten ovšem dnes ráno přišla. Pokračovat ve čtení „Jak poštolčata přišla o polštář“
Pokud jste jednodenní poštolče, tak to není snadné. Zvláště, když se při krmení ocitnete na zádech. Tak jako jedno z poštolčat dnes ráno. Nakonec se ale na vlastní nohy postavit dokázalo a bylo náležitě odměněno… Pokračovat ve čtení „Postavit se na vlastní nohy“
Poštolčí otcové sice rádi střídají své družky v sezení na vejcích, když se ale vylíhnou poštolčata, nevědí si s nimi rady. Dnes ráno ovšem pan poštolka ukázal, že se tak nechovají všichni. Pokračovat ve čtení „Emancipovaný otec“
U „našich“ poštolek začalo letos líhnutí dle očekávání 11. května. Během méně něž půl dne se vylíhlo prvních 6 poštolčat (tři před 5:15, čtvrté 7:24, páté před 10:32, šesté 13:48). Pokračovat ve čtení „Rekordních šest“