O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Vážnější souboje mezi „našimi“ poštolčími podnájemníky a jejich sousedy začaly už v neděli (viz Jeden navíc I., Jeden navíc II.). Od té doby oba sousedé obletovali kolem a občas pronikli i do lodžie. Včera už ale „našim“ zřejmě došla trpělivost a velkou část dne se s dotěrnými sousedy prali. Pokračovat ve čtení „Obránci a útočníci“
O polednách poražený cizinec se ovšem nevzdal. V pozdním odpoledni se dokonce rozhodl začít si něco se samičkou. A ona rozhodně nebyla proti. Vzápětí se ovšem objevil sameček domácí přinášející hraboše. Samička na zábradlí dělala, jako že cizince nezná a hulákala na něj, zatímco on kroužil kolem. Pokračovat ve čtení „Jeden navíc II.“
Poštolčí sousedé tu obletují už nějakou dobu. Samečkové se poprali ve vzduchu už před týdnem. A jak už snad opravdu nastupuje jaro, bude soubojů nejspíše přibývat. Tedy pokud to sousedé nevzdají nebo pokud nepřeperou „naše“. Ten první dnešní se odehrál téměř v pravé poledne. Pokračovat ve čtení „Jeden navíc I.“
„Naše“ poštolčí samička přišla nedávno o svůj oblíbený květináč s vánoční jedličkou, ale příliš ji to z míry nevyvedlo. Je sice pravda, že když se rozhodne odližit si někde hraboše, zamíří nejprve na skříňku, kde bývala její stará skrýš: Pokračovat ve čtení „Staronová skrýš“
Náte takový pocit, že už jste ten obrázek viděli? Přesně tento jste tedy ještě neviděli, ale takovéto situace tu jsou na denním pořádku a už jsme tu o nich opravdu nedávno psali (viz příspěvek Děkuji, můžeš to zase odnést a Zdvořilost). Pokračovat ve čtení „Ty mně, já tobě“