Stalo se 17 října těsně po třetí hodině odpolední, když se objevil domácí poštolčí sameček s hrabošem, které měl zřejmě v úmyslu věnovat samičce. Pokračovat ve čtení „Dvě poštolky a jeden myš“
Ona je rozezná
My to nedokážeme, ale „naše“ paní poštolka ano. Kromě domácího pana poštolky do naši lodžii v poslední dnech navštěvuje i cizí poštolák. V téhle době, kdy ještě přepeřují, vypadají oba trochu jako pobudové a tak di my, lidé domácí, všimneme toho, že k nám zavítal cizinec, až tehdy, když se dotyčného pustí domácí samička.
Jako na cizí
„Naše“ poštolčata jsme po jejich vyletění z rodné lodžie letos mnoho nevídali. Dnes už je jim 66—69 dní. Pokud jsou tedy v pořádku. Touhle dobou už se obvykle přestávají být závislá na rodičovské podpoře a vydávají se do světa. S rodičovskou podporou končí i tolerance. Pokračovat ve čtení „Jako na cizí“
Zase sami
Poštolčatům, co se letos vylíhla v naší lodžii už je 60 dní a to bývá čas vydat se světa. Jejich rodiče začínají mít více času sami na sebe. Pokračovat ve čtení „Zase sami“
Zasloužený odpočinek
Poštolčata se, jak už jsme psali, letos záhy rozhodla vyměnit rodnou lodžii za něco lepšího někde v okolí. Zato jejich rodiče se pravidelně vracejí na noc. Pokračovat ve čtení „Zasloužený odpočinek“