O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ráno vyvolalo mezi domácí v naší lodžii rozruch několik objetujících a dovnitř se snážících proniknout cizinců. První bylo odrostlé letošní poštolče s kroužkem na pravé nožce. Snad to, které se tu objevilo v úterý (viz Navrátilec?). Pokračovat ve čtení „Nečitelné číslo“
Dnes ráno se tu nejprve po delší době objevili holubi, které domácí sameček obratem zahnal: Pokračovat ve čtení „Navrátilec?“
Cizích poštolčích vetřelců, zvláště těch mladých, se kolem potuluje hodně. V neděli poletovali kolem najednou tři. Honili je domácí a honili se i mladí navzájem. Dva z nich pronikli až dovnitř do lodžie, kde si prohlíželi i horní poličky: Pokračovat ve čtení „Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?“
Poštočí pár bytující v naší lodžii musí stále čelit obležení. Nálety cizích (neokroužkovaných) poštolčat, která při spatření dospělé poštolky nejenže nostalgicky vzpomínají na bezstarostné dětství, ale také se snaží něco vyloudit, se teď konají několikrát za den. Pokračovat ve čtení „Hledá se náhradní matka“
„Náš“ poštolčí sameček navštěvuje téměř každý večer a každé ráno samičku, která na rozdíl od něj v lodžii pravidelně přespává. Ráno se obvykle zdrží o něco déle, sluní se, čistí si dorůstající peří a bedlivě hlídá, zda se do lodžie nesnaží dostat nějaký neoprávněný opeřenec. Dnes ráno se ještě za ranních červánků jeden takový objevil. Pokračovat ve čtení „Zvědavé poštolče“