O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Jedna z kamer instalovaná v Unité d’habitation (německy též Corbusierhaus) v západní části Berlína Charlottenburg-Wilmersdorf, zaznamenala letos 20. února návrat jednoho z loňských okroužkovaných mláďat. Pokračovat ve čtení „Návrat ztraceného potomka“
Při poslouchání rozhlasu nás zaujala ranní úvaha Vladimíra Justa Vlaštovky čili hirunďata: Pokračovat ve čtení „Podle vzoru hirunďata“
Dnes ráno vyvolalo mezi domácí v naší lodžii rozruch několik objetujících a dovnitř se snážících proniknout cizinců. První bylo odrostlé letošní poštolče s kroužkem na pravé nožce. Snad to, které se tu objevilo v úterý (viz Navrátilec?). Pokračovat ve čtení „Nečitelné číslo“
Dnes ráno se tu nejprve po delší době objevili holubi, které domácí sameček obratem zahnal: Pokračovat ve čtení „Navrátilec?“
Cizích poštolčích vetřelců, zvláště těch mladých, se kolem potuluje hodně. V neděli poletovali kolem najednou tři. Honili je domácí a honili se i mladí navzájem. Dva z nich pronikli až dovnitř do lodžie, kde si prohlíželi i horní poličky: Pokračovat ve čtení „Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?“