„Naše“ poštolčata jsme po jejich vyletění z rodné lodžie letos mnoho nevídali. Dnes už je jim 66—69 dní. Pokud jsou tedy v pořádku. Touhle dobou už se obvykle přestávají být závislá na rodičovské podpoře a vydávají se do světa. S rodičovskou podporou končí i tolerance. Pokračovat ve čtení „Jako na cizí“
Ratata poštolčata
Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Pokračovat ve čtení „Ratata poštolčata“
Konečně poštolče
V sobotu v podvečer do naší lodžie dorazila nečekaná návštěva. Za paní a panem poštolku se sem přiřítilo poštolče s kroužkem na pravé nožce. Na kroužku byly vidět zbytky barvy a tak, i když se nám nepodařilo přečíst číslo na něm, je jasné, že to bylo jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Konečně poštolče“
Frnk
Benjamínek po celé pondělní odpoledne pilně trénoval a nenechával se odradit prvními neúspěchy. Pokračovat ve čtení „Frnk“
Letecký den: Třetí výlet
Nejmladší poštolče se poté, co opustilo koš, dlouho ze společnosti sourozence neradovalo.
Poslední z trojice nejstarších totiž v 10:43 vyrazilo do ulice. Pokračovat ve čtení „Letecký den: Třetí výlet“