O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Přes den je tu teď docela prázdno. V podvečer se ale začínají slétat poštolčata. Dnes se strávit noc doma rozhodla čtyři. Když už byla rozesazená na bidýlkách nad starým hnízdem, objevil se pan poštolka s malým opeřencem k večeři. Pokračovat ve čtení „Večeře pro poštolčata“
Když poštolčata začínají poletovat mimo hnízdo, musí na sebe dokázat rodiče dostatečně upozornit. Při spatření jednoho z rodičů nebo i kteréhokoliv jiného opeřence začnou poštolčata hlasitě křičet a mávat křídly. Pokud mají i hlad, tak se na možného dárce potravy i vrhají. Pokračovat ve čtení „Loudění“
Než se takové poštolče vydá do světa, musí se zdokonalit v létání. Teď, když už se poflakují na ulici, je ještě jasně rozpoznáme podle nedokonalého stylu letu, při kterém ještě neumějí plně využívat vzdušné proudy, takže mávají křídly více než dospělí. Ale i tak už přílet bývá impozantní. Pokračovat ve čtení „Letem světem“
Volání velkého světa, který se zatím omezuje na naši ulici, začíná být pro poštolčata neodolatelné. Dnes se bezpečí rodné lodžie odhodlala opustit poslední dvě. Pokračovat ve čtení „Poslední dvě“
První poštolče z naší lodžie letos vyletělo do ulice v pátek 14. června. V sobotu se raději do obdobných dobrodružství jako výlet do ulice nepouštěla. Pokračovat ve čtení „Výlety a návraty“