O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Posledního března se v naší lodžii objevil cizí sameček. To, že je to opravdu cizinec, bylo zřejmé z toho, jak si prohlížel lodžii a jak se choval k domácí samička. Tu se vytrvale snažil svádět. Točil se před ní v koši před novým hnízdem a natřásal se a tikal na bidýlku nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Dva navíc“
Ta malá sousedku je tu zkrátka pořád. Domácí ji většinou odeženou hned na příletu, ale občas pronikne i dovnitř do lodžie. Pak je už obtížnější ji vystrnadit – nebo spíše vypoštolčit. Jako dnes po poledni. Pokračovat ve čtení „Pečená vařená“
Již před déle než týdnem jsme začali připravovat „našim“ poštolkám novou podestýlku do hnízdní bedýnky a sousedního koše. Jsou teď oba stále někde poblíž a zvláště samička nelibě nesla lidské pokusy o narušení jejího výsostného území. Pokračovat ve čtení „Hobliny“
Začalo to v neděli, to je měsíc poté, co domácí poštolčí sameček přinesl samičce prvního hraboše. Projevy lásky od té doby nabývají na intenzitě a četnosti, jenom tu malou sousedku zřejmě pořád ještě nikdo nechce… Pokračovat ve čtení „Love is all around“
Té mladé poštolce s hnědým ocáskem jde možná více o naši lodžii a „našeho“ samečka než o hraboše, které do lodžie nosí. Alespoň dnes strávila v lodžii skoro celý den a když přiletěl On, tak se před ním klaněla, natřásala a tikala v hnízdní bedýnce. Pokračovat ve čtení „Svůdkyně“