O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Nápadník „naší“ poštolky už si vydobyl privilegia pobytu na bidýlku, do konce na té straně lodžie, kde je možno se po ránu slunit (pokud tedy zasvitne slunéčko). Přilétá teď každé ráno v době kolem východu slunce. Někdy s ním poštolka chvilku pobude a někdy ji pouze vystřídá v ostraze lodžie. Pokračovat ve čtení „Společně (i na holuby)“
„Náš“ poštolčí sameček, který do té doby pravidelně v lodžii přespával, se vytratil nad ránem 25. října. Pravidelným nocležníkem a občas i denním hostem je tu od té doby už pouze poštolčí samička. Sameček se objevil jen 1. listopadu a podle toho, jak se k němu samička měla, to zřejmě nebyl ten pravý. Pokračovat ve čtení „Sama samička“
I když u nás již léta bydlí ve škvírách za atikou na obou stranách našeho bytu, na kameře v lodžii se dnes objevil zřejmě poprvé: Vrabec polní (Passer montanus). Pokračovat ve čtení „Vrabčák“
Na tomto snímku z kamery je pouze jedna. Ve skutečnosti jsou tři. Tato zatím nevelká skupinka sýkor koňader přilétá každý den během dopoledne, spíše hned po ránu, když odletí domácí poštolky. Pokračovat ve čtení „Trojlístek“
Nejprve se dnes po odletu poštolek objevily sýkorky. Byly zřejmě jenom tři, ale podle toho, jak vyváděly, by člověk soudil na minimálně třiatřicet. Jsou teď u nás pravidelnými hosty. Brhlíka, který přiletěl hned po nich, jsme tu letos viděli teprve podruhé. Pokračovat ve čtení „Podzimní brhlík“