Poštolčata ještě stále občas slýcháme, jak někde poblíž loudí po rodičích něco k snědku. jedno pronásledovalo otce poštolku v pátek ráno až na bidýlko nad starým hnízdem:
Poštolčí sameček je zatím ještě docela tolerantní, ale samička už zřejmě nabyla dojmu, že je načase, aby se poštolčata o sebe začala starat sama. Když se za ní jedno z nich s křikem v něděli nad ránem hnalo, nepustila ho ani na zábradlí:
Poštolče zmizelo někde na protější straně ulice a samička ještě chvíli bedlivě hlídala pro případ, že by je napadlo se vrátit.
Poštolčata si z toho vzala zřejmě ponaučení a domů do lodžie se už nijak nehrnou.