Když jedna hnízdní sezóna končí, začíná vzápětí sezóna další. Dnes ráno to bylo jasně vidět. Přibližně ve třičtvrtě na pět probudil – zřejmě nejen nás – hlasitý a vytrvalý teritoriální pokřik otce poštolky.
Matka poštolka, která s ním strávila noc na bidýlku nad starým hnízdem to dlouho nevydržela a raději odletěla.
Znovu se sešli v hnízdní bedýnce, kam ji nalákal hlasitým tikotem a natřásáním, když opět přiletěla a usadila se v poličce pod stropem. Bylo to od jarních námluv poprvé, co jsme takto zase viděli.
Adoptované poštolče strávilo dnešní noc na rorýsovníku. Ráno se k němu připojilo ještě jedno, takže z rorýsovníku odlétala kolem půl šesté postupně dvě.
Obě byla byla nekroužkovaná. Nocležník zůstal déle…
To, že stará sezóna opravdu končí, je vidět i na změně chování rodičů k poštolčatům.
Dnes v 7:34 jsme poprvé letos viděli otce poštolku, jak poštolče, které se za ním přiřítilo do lodžie, nemilosrdně zahání jako vetřelce. Bylo to poštolče neokroužkované, možná to adoptivní nebo nějaké jiné ze sousedství.