O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pomineme-li hluk spojený s rekonstrukcí plynovodu, tak pokud se „náš“ poštolčí pár zrovna s někým nehašteří, je naše ulice již několik dní velmi tichá. Neslýcháme už totiž rorýsi, kteří definitivně zmizeli nejpozději ve středu 26. července. Odletěli i ti z rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Ztichlá ulice“
Kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie je teď opravdu velmi živo. Malí rorýsci zřejmě rostou a jejich rodiče mají plno práce s krmením. Pokračovat ve čtení „Krmení rorýsků“
V těchto červencových dnech, když už se „naše“ poštolčata honí bůhví kde, sledujeme s potěšením rorýse prohánějící se kolem poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Rorýsí letní reje“
Čas od času „náš“ pan poštolka uloví rorýse. Až do pondělka jsme ale nezaznamenali žádný úspěšný pokus při jeho občasných útocích na rorýsovník, který se nachází nad oknem hned veldle poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Konec jednoho rorýse“
O rorýsovník za oknem vedle poštolčí lodžie začal jevit zájem další opeřenec. Je to náš dobrý známý a pravidelný průvodce bandy sýkorek — brhlík. Pokračovat ve čtení „Brhlík v rorýsovníku“