Jak se zalíbit poštolčí dámě

Poštolčí samička, co u nás už skoro dva měsíce bydlí, včera večera zahnala na příletu mladého poštolčího samečka, co se tu vyskytuje teprve pár týdnů. Už jsme o tomto vytrvalém mladíkovi psali. Samičce se vyrtvale dvoří a jako jediného z řady samečků, co se kolem ní a naší lodžie ochomýtají, ho toleruje a dokonce mu obvykle dovolí v lodžii i přespat. Včerejší vyhazov mu neubral na odhodlání zabrat si zde nalezené hnízdo a získat i samičku. Hned ráno, ještě než samička odletěla byl zpět a ještě nějakou dobu po jejím odletu zůstal, vyhříval se a střežil lodžii proti poštolčím vetřelcům.

Samička, která se zde přes den prakticky neobjevuje, přilétla jako obvykle až v podvečer. Sameček jíbyl v patách a hned se vrhl do bedýnky na policích u dveří a tikal a tikal a tikal. Samička obvykle dělá, jako že tam sameček není, ale tentokráte, když on bedýnku opustil, slétla do ní také:

Pro samečka je určitě dobré znamení, že dokázal samičku vylákat do hnízda. Zcela vyhráno ovšem ještě nemá. Jeho poštolčí dáma je totiž zřejmě dost náladová a možná ještě ne zcela rozhodnutá.  Takřka obratem poté, co se vrátila z hnízdní bedýnky na své bidýlko u dveří, vyrazila zpátky a přistála samečkovi na zádech:

Pokud chtěla shodit samečka dolů, tak se jí to nepovedlo, skouzla dolů a zase se vrátila na bidýlko. Dál už ho ale nechala na pokoji a oba teď v klidu dřímají, každý na opačné straně lodžie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..