Za dvou poštolčat, která včera vyletěla do ulice, se jedno vrátilo ještě v podvečer. Objevilo se nejprve na kameře sledující rorýsovník. Na záznamu můžete obdivovat jeho letecký um. Oproti dospělákům neumí ještě správně využívat vzdušné proudy, takže se při letu ještě pro mláďata typicky třepotá. Průlet relativně úzkou mezerou pod stříškou do lodžie však zvládlo bravurně a přistálo mezi sourozenci na koši.
Druhé poštolče se už večer nevrátilo, a tak jich bylo ráno v lodžii jen pět.
A když se vydala na lodžiový letecký trenink, zbylo na hnízdě už jen jedno.
Druhé vracející se poštolče jsme pak zaznamenali rovněž na kameře sledující rorýsovník. Pronásledovala tam otce poštolku v domnění, že od něj něco vyloudí. Poté co před ním uletěl, se rovněž rozhodlo vrátit do lodžie – a to stejnou cestou jako poštolče první. Vzalo to pouze s mezipřistáním na kameře a pak se ještě s dalšími sourozenci poflakovalo na skříňce pod oknem.
Poštolčata se ze skříňky postupně vracela, takže jich nejprve bylo pět a nakonec byla opět v plném počtu šesti.
A to, že všude dobře, doma nejlíp, se jim potvrdilo, když se objevil tatínek s něčím menším k přesnídávce. Domácí bufet je zkrátka jistota…
