„Naše“ poštolčata mají aktuálně jeden hlavní úkol: růst. A aby aby zdárně rostla a prospívala, musí řádně jíst. O potravu se jim stará tatínek a maminka je nakrmí. Většinu jejich potravy přitom letos tvoří hraboši a jiní drobní hlodavci.
Na přilepšenou dostanou občas krtka.
Výjimečně, hlavně když prší, se na jídelníčku objevují drobní opeřenci. Nejčastěji sýkorky. Sameček zřejmě zná nějaká hnízda, která se dají dobře vybrat. Útok na sýkorky v budce na parapetu hned vedle poštolčí lodžie jsme ale zatím nezaznamenali. Stejně tak se letos sameček moc nezajímá o „naše“ rorýsy, kteří bydlí v rorýsovníku nad sýkorkami.
Pokud není matka poštolka doma ani nikde poblíž, snaží se otec poštolka předat kořist poštolčatúm. Stačí, když projeví trochu zájmu.
Natrhat si kořist a zkonzumovat ji bez pomoci matky zatím neumějí. Zatím do ní občas jen tak ďobnou…
