O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Kde jsou ty časy, kdy matka poštolka trhala poštolčatům potravu na drobounké kousíčky. Poštolčata dospěla do věku, kdy už by chtěla jíst sama bez pomoci. Ovšem potravu si ještě sama naporcovat neumějí, a tak se snaží spolknout donesenou kořist vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači všeliké havěti“
„Náš“ poštolčí sameček se snaží samičce zavděčit tím nejlepším, co lze v okolí sehnat. V posledních dnech to bylo i pěkné tučné holoubátko…
Odpoledne jsme nainstalovali novou kameru (AXIS P1264), která by měla umožňovat důvěrnější pohled zblízka do poštolčího hnízda. Pokračovat ve čtení „Pohled zblízka“
Mladá sousedka, co k nám létá, opět jednou pronásledovala domácího poštolčího samečka, který zrovna nesl do lodžie hraboše. sameček se do ní hned pustil, ale s hrabošem v zobáku se taková cizí poštolka zahání obtížně. Pokračovat ve čtení „Tu myš jsem neulovil kvůli tobě“
Kromě našeho domácího páru k nám pravidelně létá další poštolka – mladá samička. Od samičky domácí je snadno rozlišitelná. Její pruhovaný ocásek totiž není šedý, ale rezavě hnědý. Domácí se s ní dosti zlobí, ale ona si z nich nic moc nedělá. Těžko říci, zda ji více lákají hraboši, které nosí sameček, nebo ta velká budka s urostlým poštolákem. Pokračovat ve čtení „Třetí poštolka“