O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Paní poštolka se občas letí proletět. Je docela příjemně teplo a tak může nechat chvíli poštolčata o samotě. Když se v době její nepřítomnosti objeví sameček s proviantem, je to pro něho poněkud problém. Pokračovat ve čtení „Pan poštolka, hraboš a poštolčata“
I když jsou „naši“ poštolkovi zkušený pár, občas se vloudí nějaká ta chybička. Třeba, když při předávání kořisti upadne hraboš. Naštěstí jen na podlahu lodžie, kde ho lze snadno zase sebrat… Pokračovat ve čtení „Hrabošův pád“
Poštolčata v naší lodžii – pět se jich vylíhlo v pondělí a jedno ve středu – tráví většinu času konzumováním všeho, co jim maminka strčí do zobáčku. Ještě nejsou dost stará na to, aby zůstávala sama a paní poštolka je v době když je nekrmí chrání před prochlazením nebo naopak přehřátím. Pokračovat ve čtení „Rostou jako z hrabošů“
V sobotu 22. dubna si „naše“ samička opět vzala volno. Byl to den opravdu rušný, v němž jí řada okolností bránila v klidu se věnovat snesení dalšího vejce. Pokračovat ve čtení „Druhý den volna: Black and white“
K začátku každé sezóny patří hra na honěnou s hrabošem, kterou pan poštolka hrává s paní poštolkou. Pokračovat ve čtení „Poštolkovy naschvály“