O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčata si občas do lodžie přinesou něco k snědku. Zdrojem většiny těch dobrot jsou zřejmě dosud jejich rodiče, hlavně otec poštolka. Pokud mají poštolčata hlad, tak i přílet sourozence vyvolá pěkný poprask. Pokračovat ve čtení „Držet a udržet“
Dnes ráno se v naší lodžii výjimečně objevil otec poštolka s hrabošem. Poštolčata teď většinou zásobuje někde venku. Pokračovat ve čtení „Zásobování pokračuje !“
Když už se poštolčí samička začne vzdalovat z hnízda, ale přitom nechce lítat moc daleko, hledá něco menšího pro poštolčata v nejbližším okolí. Nastává sezóny brouků, Pokračovat ve čtení „Sezóna brouků“
Poštolčata vůčihledně rostou. Dnes jsou 14 dní stará s výjimkou nejmladšího sedmého, tomu je jen jedenáct. Stále více se zajímají o potravu, když jim ji donese tatínek. Aktivně si ji od něj sama přebírají, ale pak se o ni většinou jen tahají – mezi sebou nebo s maminkou, která je chce nakrmit. Pokračovat ve čtení „Přetahovaná“
Občas se předávka kořisti nevyvede nebo jeden z páru prostě hraboše z nějakého důvodu upustí. Už jsem o tom v minulých letech psali (viz např. Letící hraboš). Tentokrát bylo důvodem pádu hraboše to, že se zachytil o zábradlí, když je poštolka přelétala. Pokračovat ve čtení „Pozor, letí hraboš!“