O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Také u nejbližších sousedů „našich“ poštolek jnízdění zřejmě zdárně pokračuje, i když dovnitř do budek nevidíme. U sýkorků se zřejmě už mláďata vylíhla. Venku už se totiž objevuje i samice. Ani on ani ona si nic moc nedělají ze sousedů poštolků. Pokračovat ve čtení „Nejbližší sousedé“
Člověk míní, příroda mění. Poněkud opožděně jsme si všimli, že budka pro rorýsy, kterou jsme instalovali na parapetu okna vedle poštolčí lodžie, má konečně po ně kolika letech první nájemníky. Nejsou to ovšem rorýsi, ale budku obsadily sýkorky. Pokračovat ve čtení „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“
Tlupa sýkorek, která se objevuje pravidelně dopoledne v naší lodžii se snaží prošmejdit všechna místa, kde by se dalo najít něco k snědku.
Něco dobrého by se mohlo skrývat i za bidýlky a konzolami poliček:
Tak, jako každý podzim navštěvuje naši lodžii pravidelně ptačí drobotina. Smíšená tlupa složená ze sýkor koňader a modřinek, často doprovázená i brhlíkem, obvykle prošmejdí všechna zákoutí tohoto velkého krmítka s cílem najít něco k snědku. Pokračovat ve čtení „Nebezpečné krmítko“
Než poštolky začaly vyhánět sýkorky a jinou drobotinu z lodžie (Nebezpečné krmítko), tak tu bylo opravdu rušno… Pokračovat ve čtení „Rej sýkorek“