O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Rorýsi hnízdící nad okny našeho bytu, od r. 2017 i v novém rorýsovníku.
Pomineme-li hluk spojený s rekonstrukcí plynovodu, tak pokud se „náš“ poštolčí pár zrovna s někým nehašteří, je naše ulice již několik dní velmi tichá. Neslýcháme už totiž rorýsi, kteří definitivně zmizeli nejpozději ve středu 26. července. Odletěli i ti z rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Ztichlá ulice“
Kolem rorýsovníku nad oknem vedle poštolčí lodžie je teď opravdu velmi živo. Malí rorýsci zřejmě rostou a jejich rodiče mají plno práce s krmením. Pokračovat ve čtení „Krmení rorýsků“
V těchto červencových dnech, když už se „naše“ poštolčata honí bůhví kde, sledujeme s potěšením rorýse prohánějící se kolem poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Rorýsí letní reje“
Čas od času „náš“ pan poštolka uloví rorýse. Až do pondělka jsme ale nezaznamenali žádný úspěšný pokus při jeho občasných útocích na rorýsovník, který se nachází nad oknem hned vedle poštolčí lodžie. Pokračovat ve čtení „Konec jednoho rorýse“
Ne každá poštolka umí ulovit rorýse. „Náš“ pan poštolka to ke smůle rorýsů umí. Prvního přineseného opeřence, kterého přinesl, identifikovatelného jako rorýs, zaznamenali v roce 2020 (viz příspěvky Svačina sviští a Jak se to jí?). Pokračovat ve čtení „Lovec rorýsů“