První duben není jen dnem aprílových žertů, ale i Mezinárodním dnem ptactva. Slaví se jako připomínka podepsání mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva v roce 1906. U nás je tato tradice o něco starší. Založil ji slovenský přírodovědec Oto Herrmann (1835 – 1914). Poprvé byl Den ptáků vyhlášen jako akce pro školy v tehdejším Rakousko-Uhersku 1. dubna 1900 a spolu s opeřenci se ,,oslavovaly“ i stromy.
Letošní „oslavy“ v naší lodžii byly rušné a hlučné. Paní poštolka dostala několik dárků.
Nechyběly ani projevy lásky, ať už na zábradlí, …
…. v koši u hnízda, …
… na okraji hnízda …
Samička trávila hodně času na hnízdě, které je potřeba připravit na příchod prvního vejce.
Poštolky nebyli jediní opeřenci v naší lodžii. Třeba jistý drzý holub… Poštolky ovšem nebyly daleko a tak se vetřelci uvnitř příliš neohřáli.
Ledacos se dělo i v okolí včetně předávání dárků. Samička si jeden z nich přinesla na zábradlí.
Teď už oba, pan i paní poštolka pospávají po náročném dni na bidýlcích nad starým hnízdem. Musí být na zítřek náležitě odpočati. Čeká je totiž další, byť ne mezinárodní, den ptactva.