O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Holub domácí (Columba livia f. domestica), holub skalní (Columba livia), holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas)
Nový rok jsme vždy začínali bez poštolek, které obvykle už navečer zaplašily silvestrovské rachejtle a petardy. První výjimkou byla samička, která u nás trávila loňskou zimu. Letos již oba z poštolčího páru osvědčili nečekanou statečnost a vydrželi i přes půlnoc. Pokračovat ve čtení „Poštolčí Nový rok“
Tak jsme si my, lidé domácí, konečně dopřáli dovolenou a byli jsme skoro měsíc pryč. Jak ukazují videozáznamy z naší lodžie, kterými se nám konečně podařilo prokousat, bylo tu docela rušno. Pokračovat ve čtení „Když jsme tu nebyli“
Holubi jsou opravdu vytrvalí. Pan poštolka je ale také stále vytrvale odhání. Paní poštolka vše spíše pozoruje. Pokračovat ve čtení „Pořád ti holubi“
Opakuje se to každý rok. Jen co poštolky začnou méně pobývat v naší lodžii, začnou se o ni zajímat holubi. A pan poštolka má plno práce s jejich vyháněním. Holubi se vytrvale vracejí, ale i pan poštolka je vytrvalý. A tak jsme několikrát za den svědky dramatických scén. Pokračovat ve čtení „Jak zaplašit holuby“
Domácí pan poštolka je zdatný lovec. K základní kořisti, kterou nosí paní poštolce, patří různí hlodavci, především hroboši, které poštolky mají nejradši. Pokračovat ve čtení „Holoubátka“