My to nedokážeme, ale „naše“ paní poštolka ano. Kromě domácího pana poštolky do naši lodžii v poslední dnech navštěvuje i cizí poštolák. V téhle době, kdy ještě přepeřují, vypadají oba trochu jako pobudové a tak di my, lidé domácí, všimneme toho, že k nám zavítal cizinec, až tehdy, když se dotyčného pustí domácí samička.
Včera večer za ní cizinec přiletěl když už se chystala na noc na bidýlku. Posadil se nejprve na zábradlí, což brala celkem stoicky. Když se ale pokusil přistát na koši vedle hnízda okamžitě ho srazila na podlahu a on rychle odletěl.
Zanedlouho na to přiletěl domácí sameček, s nímž se patřičně přivítala a společně se usadili na noc.
Nedlouho po jejich odletu jsme následující ráno zaznamenali, že na zábradlí přistál poštolčí sameček a pustil se do ranní toalety. Všimla si ho ale také paní poštolka, která se přiřítila odněkud z ulice a protože v něm i na dálku rozpoznala nežádoucího vetřelce, tak ho opět ho srazila na podlahu.
Pak na sebe ještě chvíli rozčileně tikali – on na zábradlí, ona na stoličce pod ním -, až cizinec odletěl.