Poštolčata letos poté, co poprvé vyletěla do ulice, moc nevídáme. Ale čas od času, tak jednou za den, se aspoň jedno objeví. Většinou se s křikem přiřítí, když zahlédnou někoho z rodičů. Ti raději hned mizí, ať už je to poštolka matka….
nebo otec.
Poštolče za nimi obvykle huláká a někdy se i chvilku zdrží, zda by se tu něco nenašlo, Je přitom jasné, že se už zdokonalila v leteckém umění. Už třeba vyletí ze zábradlí na poličku s kamerou nad starým hnízdem.
Kameru se jednomu z nich přitom podařilo přenastavit. jak je vidět i na následujícím záznamu, kdy přistálo na jednom z dříve nedosažitelných bidýlek o něco níže.
Někdy se do návštěvy zaplete i soused poštolák. a pak tu bývá opravdu rušno. Poštolče třeba honí tatínka a když otec uletí, přiřítí se soused, ale ani na něm poštolče nic nevyloudí: