„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice.
Paní poštolka raději schovává to, co nezkonzumuje, doma v lodžii.
Důmyslných úkrytů má několik. Včera po poledni přinesla a v jednom z nich schovala nedojedeného hraboše.
Později odpoledne se objevila opět se záměrem schovat si kořist.
Tentokráte to ovšem byla „myš“ okřídlená.
Po příletu ji vyrušoval pan poštolka, před kterým netopýra chránila vlastními křídly. Až když odletěl, tak kořist schovala dole na podleze a nádavkem si dala písečnou koupel.
Netopýr zřejmě doplatil na to, že se vzbudil v nevhodnou dobu na nevhodném místě a ještě rozespalého ho dopadl jeden z našeho poštolčího páru. Spíše asi on, ale mohla to být i ona, protože pro tuto kořist není třeba vydávat se až někam do polí…