O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Příběh s krtkem, kterého pan poštolka přinesl své družce tento čtvrtek neskončil ani v pátek ráno, jak jsme se původně domnívali. Paní poštolka zřejmě chtěla na zelený čtvrtek něco vhodnějšího, třena ještěrku. Nebo jí zkrátka krtci nechutnají. Pokračovat ve čtení „Krtek sem, krtek tam“
Není to žádná novinka. „Naše“ paní poštolka ji využívala už v minulých letech. Máme na mysli její skrýš na myš. A jelikož ji letos (zatím) pan poštolka vydatně zásobuje, tak si myši, které nezkonzumuje schovává do své důmyslné (respektive důmyšlné) spižní skrýše.. Pokračovat ve čtení „Důmyšlná skrýš“
„Naše“ paní poštolka začala používat novou důmyslnou spižní skrýš. Potravu na horší časy si schovává do škvíry mezi dvěma kovovými truhlíky na podlaze lodžie. Při pokusu o vyzvednutí zásob ovšem často zjistí, že skrýš je prázdná. Většinou proto, že jí na ukrytý proviant přišel pořádkumilovný pan poštolka a odnesl ho do své hlavní spíže. Pokračovat ve čtení „Plná a prázdná spíž“
„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. Pokračovat ve čtení „Když se budí netopýři“
Aby poštolčata zdárně rostla, musí se pořádně najíst. Přísun potravy zajišťuje pan poštolka, paní poštolka má na starosti krmení. Pokračovat ve čtení „Zásobování, skladování, krmení“