Důstojný otec Jan Tanner z našeho Tovaryšstva, člověk nade vší pochybnost důvěryhodný, mi nedávno jako očitý svědek vyprávěl cosi neobvyklého, co ještě nikdo dostatečné neprozkoumal: na věžích hradu Karlštejna hnízdí ve velkém množství sokoli. Shromažďují se tam z okolních kopců a jeskyň a do hnízd přinášejí jako potravu pro sebe a své mladé jakýsi velký hmyz, který nikdo nespatřil na jiném místě. Venkované tomu tvoru naprosto chybně říkají štír. Má holou hlavu ve tvaru krunýře, ostatní tělo je podlouhlé bez skořápky a bez ulity, žlutavě bledé. Má čtyři nohy, tlustý a beztvarý ocas je delší než krunýř nejméně o tři prsty. Celé tělo od hlavy až ke špičce ocasu obnáší polovinu pražského lokte, ba i víc.
Chtěl bych vidět někoho, kdo by dovedl stanovit něco bezpečného o povaze tohoto hmyzu. Mně nebylo nikdy dopřáno spatřit ten cizokrajný jev opatřený krunýřem a potulující se bez domova.
To napsal o poštolkách a hradě Karlštejn, resp. o jejich zvláštní potravě Bohuslav Balbín. Pokud Vás zajímá, co vlastně ty poštolky konzumovaly, přečtěte si rozluštění Záhady karštějnského štíra od Miroslava Bobka; vyšla v časpopisu Vesmír v květnu 2021. Bez zajímavosti není ani čtenářska reakce Čo lovia poštolky v následujícím čísle.
- BALBÍN, Bohuslav. Krásy a bohatství české země: výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého (Miscellanea historica regni Bohemiae). Praha: Panorama, 1986. Naše vlast.