O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Kde jsou ty časy, kdy matka poštolka trhala poštolčatům potravu na drobounké kousíčky. Poštolčata dospěla do věku, kdy už by chtěla jíst sama bez pomoci. Ovšem potravu si ještě sama naporcovat neumějí, a tak se snaží spolknout donesenou kořist vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači všeliké havěti“
Za deště se lov příliš nemusí dařit a tak domácí sameček včera nedostatek hrabošů nahradil hojným počtem maxihousenek. Zmiňovali jsme je už v příspěvku XXL houseňák. Je to zřejmě drvopleň obecný, též drvopleň topolový nebo drvopleň vrbový (Cossus cossus). Pokračovat ve čtení „Drvopleň obecný“
V těchto dnech narazil „náš“ poštolčí sameček na nový zdroj potravy. Pokračovat ve čtení „XXL houseňák“
V pátek našla naše poštolka nějaký zdroj brouků a začala je nosit a nosit a nosit a krmit těmito jednohubkami poštočata. Pokračovat ve čtení „Chrousti“
„Naše“ poštolčí samička přináší v posledních dnech jen tak tři – čtyři hraboše denně a k tomu něco menšího – zřejmě hmyz, kterému pracovně říkáme „chrousti“. O tom, co se děje mimo naši lodžii přehled nemáme, ale na anténě protějšího domu je teď nevídáme a tak snad loví. Pokud ovšem jen na nějakém pro nás méně nápadném místě nečeká na samečka. Pokračovat ve čtení „Jako na cizího…“