Nový rok jsme vždy začínali bez poštolek, které obvykle už navečer zaplašily silvestrovské rachejtle a petardy. První výjimkou byla samička, která u nás trávila loňskou zimu. Letos již oba z poštolčího páru osvědčili nečekanou statečnost a vydrželi i přes půlnoc.
Se zvukem jsme si to společně, my lidé za oknem ze druhé strany, „užívali“ takto:
To, že poštolky letos vydržely je pravděpodobně dáno tréninkem, o který se jim naši spoluobčané postarali v minulých dnech. A vydržely opravdu až do rána bílého. Sameček odletěl těsně po půl osmé.
Samička se jako obvykle zdržela déle. K opuštění bidýlka ji vyprovokoval až přílet drzých holubů, kterým dala jasně najevo, komu tato velebudka patří.
Ještě chvilku poseděla na zábradlí a rozhlížela se po stichlé ulici a pak vyletěla do novoročního rána.