Pět (n)a čtyři

V sobotu dopoledne to v naší lodžii vypadalo jako o dni otevřených dveří. Lodžie ovšem nebyla navštěvována dveřmi, ale zvenčí, odkud je vlastně otevřena stále.

Tak, jak se stalo pravidlem od konce července, tu přenocovaly tři domácí poštolky.  Jedno z mláďat a sameček na bidýlkách nad starým hnízdem a samička ukryta nad nimi na polici s kamerou.

Časně ráno pak domácího poštolčího samečka navýsost rozčilila obletující cizí poštolka.

Poté se tu krátce zastavil cizí mladý sameček, zvědavý a nervózní a tudíž sklaplý jako paraple.

Nikdo z domácích si ho nevšiml. Nějakou dobu si nevšímali ani čtyř holubů, kteří spolu sváděli boj o právo hnízdit lodžii.  Prohnal je až domácí sameček.

Nedlouho po jeho odletu se ovšem vrátili. Vyplašila je až cizí mladá samička.

Pobyla pak na bidýlku asi hodinu a půl do chvíle než si její přítomnosti všimlo domácí poštolče a přiřítilo se těsně po poledni z protější strany ulice do lodžie. Bylo to zkrátka docela rušné dopoledne.

Na videozáznamu z odletu cizí samičky a příletu domácího poštolčete jsou dobře viditelné rozdíly mezi nimi.  Cizí samička s hnědým ocáskem (domácí samička má ocásek šedý) stejně jako náš domácí poštolčí pár zrovna přepeřuje, kdežto opeření poštolčete je dokonale bez vady. Oproti poštolčeti má již žluté ozobí.  Je patrně docela mladá, snad teprve roční.  V naší lodžii se ale nevylíhla, protože jí chybí kroužek….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..