Poštolčata, která pronásledují „našeho“ samečka osvědčují velkou vytrvalost. Doufají zřejmě, že dostanou nějakého toho myše. Jsou to poštolčata neokroužkovaná, cizí. Pocházejí nejspíše z hnízda v domě na konci naší ulice.
„Našeho“ samečka sledují již nějakou dobu a tak u nás míváme rušná rána i včery. Oproti domácímu páru, který ještě stále mění opěření a vypadá po hnízdní sezóně značně omšele, jsou poštolčata ve zcela novém ošacení dokonalá jako hrášky čerstvě vyloupnuté z lusku.
Samička se do rozmíšek s poštolčaty moc nemíchá. Vypadá to, že jen tak postraší, aby se neřeklo a odletí raději na nějaké klidnější místo.
A tak je veškerá odpovědnost za ostrahu lodžie ponechána na domácím samečkovi. Vypadá to ovšem, že mu to vyhovuje a že ho to škorpení a rozmíšky baví. Stejně tak jako poštolčata. Dnes ráno jim ta zábava vydržela přes půl hodiny:
Sameček pak ještě setrval v lodžii asi dvě hodiny; jistota je jistota. Před odletem se pak ještě rozhodl zdokonalit důlek v hnízdní bedýnce u dveří.
Poštolčata se pak ještě vrátila v podvečer. Ze samečkových výhrůžek si toho moc nedělala. Uvidíme, jak dlouho je ještě bude honění se za „naším“ samečkem bavit.
