V době, kdy toto začínám psát je většina „našich“ letošních poštolčat ve věku 8 týdnů (jinými slovy je jim 56 dní). Tyto adolescenty bývá už občas těžko rozeznat od samičky a tak se mně někteří přátelé ptají, koho to vlastně na kameře vidí.
Je pravda, že pokud nevidíte jednotlivé členy poštolčí domácnosti zblízka, nebo jich není více pohromadě či jsou horší světelné podmínky, nemusí být někdy jednoduché odlišit ani samečka od samičky.
Sameček je přibližně o třetinu až čtvrtinu menší než samička (ale v záběrech pozor na perspektivní zkreslení). Má šedou hlavičku a šedá ocasní pera dole s černým pruhem. Shora je na zádech a křídlech výrazně zrzavý s černými kapkovitými skvrnami. Rezavá barva je údajně jeden ze znaků působících neodolatelně na poštolčí samičky. Vybarvení je znakem dobrého lovce (čím víc karotenu ze sežraných hlodavců, tím výraznější barva).
Rozhodující pro odlišení samečka je údajně vybarvení hlavičky. Po několik let se nám tu potloukalo nedovybarvené individuum, které se snažilo přiživovat na úlovcích poštolčích rodičů. Vypadalo jako sameček, bylo však méně zrzavé, skoro okrové, a mělo samiččí ocasní pera. To, co jsme zprvu pokládali za mutanta a pletli si ho se samičkou či samečkem, byl zřejmě sameček. Buďto mladý, nebo zkrátka neúspěšný jedinec…
Samička má oproti samci méně nápadné rezavohnědé zbarvení zad, křídel i ocasu s příčným tmavým vlnkováním. Hlavu má stejně zbarvenou jako tělo, ale v některém osvětlení může vypadat našedle. Stejně jako sameček má jasně žluté ozobí, víčka a lemování oka, což je jeden ze znaků, jimž ji lze odlišit od jejích odrostlých adolescentních potomků.
Mláďata nejprve vystřídají dvojí prachové peří. První bílé, druhé šedivé, pod nímž postupně prorůstá krycí peří. Mladí samečkové i samičky, jsou poté, co se zbaví prachového peří, stejně vybarveni jako jejich matka. Jsou ale tmavší, což je dáno opticky i tím, že tmavé skrvny příčného pruhování jsou výraznější a hustší. Výraznější je i tzv. sokolí vous, který se táhne od předního okraje oka dolů, a především černé peří okolo očí, které se podobá podmalování očí staroegyptských princezen. Oproti samici mají rovněž kratší peří ocásků a křídel.
To, že se jedná o mláďata, prozrazuje obvykle i jejich chování. Jakmile spatří nablízku někoho z rodičů, dají se většinou do vzrušeného křiku, celá se načepýří, nahnou a spustí dolů natažená křídla (asi takhle). Jsou-li velmi vzrušena, začnou jimi mávat. Umí také loudit tak, že se posadí nebo postaví čelem k odpočívajícímu rodiči a vytrvale drmolí. Pokud rodič nereaguje, tak na něj, když už to umí, naletí.
Jejich letecké dovednosti se sice velmi progresivně zdokonalují, ale i poměrně odrostlá poštolčata mohou mít problémy s přesným přistáním. Vedle startu šikmo vzhůru je to zjevně jedna z vrcholných dovedností letce. I dospělí někdy nemusí přistání zvládnout a skončit především v divokých honičkách doprovázejících boje o hnízdo, na zdi místo na bidýlku. Spatříte-li ale v době, kdy již poštolčata létají, poštolku usilovně přitištěnou ke zdi nebo vklíněnou ve štěrbině pod kovovým zádradlím lodžie, je to nejspíše mládě.
Malá poštolčata spí a odpočívají vleže. Jedním ze znaků dospívání je, že postupně přestávají spát dole ve hnízdě nebo v jeho bezporostředním okolí, ale vyhledají si ke spánku vyvýšené místo, na němž už přečkají noc ve stoje. Přes den se ale ještě dlouho ráda roztáhnou k odpočinku na nějako příjemnou podložku. Činí tak výjimečně i na našich dřevěných bidýlkách u dveří, což jsou vlastně dřevěné destičky velikosti tak akorát pro jedno rozplácnuté poštolče.
U poštolčat také dlouho přetrvává potřeba být pohromadě. Z večera se tedy občas snaží všechna přespat na jediném bidýlku, což vede k neustálému přeletování a pádům. Nakonec se jich na jedno bidýlko nevejde více než dvě, na širší plastová vyjímečně tři. Spatříte-li ale takto v záběru kamer dvě až tři poštolky k sobě v noci přitulené, jsou to zaručeně mláďata.
Při prvním přepelichání, tedy teprve až když je jim rok, získají teprve mláďata šat dospělých, takže jde jasně rozpoznat samečky od samiček. Tou dobou jsou, pokud přežijí první kritickou zimu, již někde ve světě. V naší lodžii se tak již nedozvíme, kolik bylo jedněch a kolik druhých.
Sameček (vpravo) a mládě, kterému přinesl myše…
Pozn:
K vývoji a rozdílům v opeření včetně přepeření mladých poštolek s názornými ilustracemi viz Identifikace poštolky obecné in Atlas de Identificación de las Aves de Aragón(Javier Blasco-Zumeta & Gerd-Michael Heinze): http://aulaenred.ibercaja.es/wp-content/uploads/131_KestrelFtinnunculus.pdf; http://blascozumeta.com/wp-content/uploads/aragon-birds/non-passeriformes/131.kestrel-ftinnunculus.pdf; anglický terminologiký slovníček k Atlasu: http://www.javierblasco.arrakis.es/glossary.htm; http://blascozumeta.com/glossary/
Určité drobné rozdíly jsou u mláďat zřejmě i v délce křídel a kresbě peří na ocáscích viz. průvodce pro monitorování v terénu Raptors: A field guide for surveys and monitoring: Kestrel: http://www.eurapmon.net/sites/default/files/raptors_2nd_ed_010_kestrel.pdf
Bez zajímavosti není ani článek Age et sexe du faucon crécerelle (falco tinnunculus) en hiver (André Burnel, Roger Fraipont & André Vandewer): http://www.aves.be/fileadmin/Aves/Bulletins/Articles/45_3/45_3_129.pdf, který ukazuje, že to s přepeřováním a určováním stáří poštolek může být značně složité.
Související články zde:
- Mladý sameček: Hádej, kdo přišel k večeři..; Nová sezóna, nový sameček
Aktualizováno: