O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí lodžie odjakživa přitahuje i cizí poštolky – a%t uř bydlí někde v okolí nebo jen prolétají kolem. Dnes ráno do ní zavítal mladý nepřepeřený sameček, který měl ještě pruhovaný ocásek. Otec poštolka, který se teď lodžii, kde na něj mohou číhat poštolčata, spíše vyhýbá, byl ovšem nedaleko a vetřelce během chvilky zahnal. Pokračovat ve čtení „Otec poštolka a cizinec“
Letos, od roku 2018 už poosmé, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii okroužkována. Vlastní akci předcházelo vážení pytlíků a obarvení kroužků, které nám aspoň tročku pomůže poznat, kdo je kdo. Pak už byla poštolčata v hnízdní bedýnce zakryta starým ubrusem… Pokračovat ve čtení „Sedm kroužků“
„Naše“ poštolčata vůčihledně rostou a pomalu ztrácejí poslední bílé chmýří. Pokračovat ve čtení „Sněží peří“
Domácí poštolčí pár teď, když jim skončily rodičovské povinnosti, tráví v naší lodžii daleko více času. Důvodů to má hned několik. Kromě toho, že posledních několik dní občas zapršelo a hodilo se tedy schovat před deštěm, poštolky nyní mění peří. Pokračovat ve čtení „Pera. pírka a peříčka“
Konec hnízdní sezóny se pomalu blíží a poštolčí rodiče začínají měnit i pera důležitá pro let. Ondyno si pan poštolka při důkladné ranní toaletě vyčesal jedno z ocasu jedno rýdovací. Pokračovat ve čtení „Vytržené pero“