O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Letošní nejmladší – šesté poštolče je o dva dny mladší než jeho sourozenci. Ti už mají krásné nové péřové kabátky takřka bez stop posledního chmýří. Nejmladšímu ještě hodně ochmýření zbývá a tak ho od nich snadno poznáme. Dalším poznávacím znakem je žluté obarvení kroužku na jeho levé nožce. Pokračovat ve čtení „Nejmladší“
Ještě nejsou tak velká, jako má maminka. Pokračovat ve čtení „Křidýlka“
Už když jste se na naši paní poštolku před týdnem pozorně podívali, bylo vidět, že ztrácí peří na bříšku. Jinak vždy pečlivě upravená samička měla najednou dole na břiše nezvyklý chomáč peří, který povlával ve větru. Pokračovat ve čtení „Holé bříško“
Jak už to s příchodem jarní nálady bývá, o naši lodžii jeví zájem i další poštolky než ty „naše“ domácí. Dnes ráno využil jeden takový cizinec nepřítomnosti domácích k prohlídce lodžie i hnízdní bedýnky. Pokračovat ve čtení „Sem tam nějaká ta kapka“
Už jsme se o tom zmínili. „Naše“(a nejen „naše“) poštolky teď mění peří. Pod všemi bidýlky přibývá těch starých, která si postupně vyčesávají… Pokračovat ve čtení „Peříčko po peříčku“