Cože? Proč?

Za dávných a dávných časů, když ještě fungoval náš starý blog, se na stránkách View nesting birds objevil odkaz na přenos hnízdění poštolek z naší lodžie.  Reagovali jsme na to tehdy vytvořením alespoň základního informativního příspěvku v angličtině.  I když už náš přenos od té doby, co náš starý blog opustil online svět, na stránkách View nesting birds nefiguruje,  přece jen nějakého toho zahraničního příznivce má.  Pokračovat ve čtení „Cože? Proč?“

Poštolka obecná | obecně

Vědecký název | Falco tinnunculus Linnaeus, 1758  – poštolka obecná
Taxonomické zařazení | říše Animalia / kmen Chordata / třída Aves / řád Falconiformes / čeleď Falconidae

anglicky: Common Kestrel | bělorusky: Звычайная пустальга | bulharsky: Керкенез | česky: Poštolka obecná | čínsky: 红隼 | dánsky: Tårnfalk | finsky: Tuulihaukka | francouzsky: Faucon crécerelle | holandsky: Torenvalk  | islandsky: Turnfálki |  italsky: Gheppio comune |  japonsky:  チョウゲンボウ (chougenbou) | maďarsky: Vörös vércse | německy: Turmfalke | norsky: Tårnfalk | polsky: Pustulka zwyczajna | portugalsky: Peneireiro-vulgar (peneireiro-de-dorso-malhado) | rumunsky: Vânturel roșu | rusínsky: Пустыльга | rusky: Обыкновенная пустельга | řecky: Βραχοκιρκίνεζο | slovensky: Sokol myšiar (pustovka) | srbsky: Ветрушка | španělsky: Cernicalo Vulgar | švédsky: Tornfalk | turecky: Bayağı kerkenez | ukrajinsky: Боривітер звичайний

Vzhled | drobný sokolovitý dravec o něco větší, než hrdlička divoká.  Jako ostatní sokoli má poštolka na horní čelisti zobáku zejk. Tento ostrý výrůstek slouží k trhání potravy. Má dlouhá, trochu srpovitě zahnutá křídla, která se na konci zužují v uzavřenou špičku, a dlouhý ocas. Charakteristický pro obě pohlaví je tmavý „ sokolí vous“ na  tváři.  Samec má hnědoskořicově zabarvený hřbet s tmavými kapkovitými skvrnami, nažloutlý spodek těla s podélnými skvrnkami, žluté nohy s černými drápy, šedou hlavu a šedý ocas se širokým černým koncovým pruhem. Samice a mladí ptáci jsou celí rezavohnědí s příčnými skvrnami na hřbetě a pruhy na ocase a jsou na spodní straně těla skvrnitější než samec.
Hmotnost | samec průměrně 180 g (125-253 g), samice průměrně 220 g (136-303 g)
Délka | samec 32 cm,  samice 38 cm
Rozpětí křídel | 68-80 cm
Stáří | nejvyšší zjištěný věk ve volné přírodě 16 roků (kroužkovaný pták ve Švýcarsku); u nás 9,5 roku. Pouze 66% poštolek se ve volné přírodě dožije třetího roku života.
Rozšíření | rozšířena v celé Evropě, Africe (kromě Sahary) a ve velké části Asie.
Výskyt druhu Falco tinnunculus v jednotlivých periodách podle záznamů v Nálezové databázi ochrany přírody (AOPK)
Prostředí
|  otevřená krajina zejména v rovině či pahorkatině s poli, loukami a pastvinami.  Vyskytuje se i v lesích, pokud jsou protkány pasekami a lesními loukami. Od poloviny 20. století přibývá poštolek, které osídlily městské prostředí. 
Tah a zimování
| u nás se vyskytuje po celý rok, některé naše poštolky, hlavně mladí ptáci, táhnou až do severní a západní Afriky, na podzim a v zimě se u nás vyskytují i ptáci z hnízdišť v SRN, Polsku, Švédsku či Finsku.
Teritorium | 2—10 km². Mohou se překrývat (např. poštolky hnízdící v centrech měst a zalétávající přirozeně lovit na jeho okraj mohou mít větší domovské okrsky, které se překrývají s teritorii venkovských a periferních poštolek).
Chování
| mimo hnízdní období tráví dospělé poštolky většinu roku samotářsky. Pokud zrovna neloví, tak po většinu dne a noci posedávají někde ve svém teritoriu; delší čas pak tráví ve vzduchu až při námluvách. Ve městech  nocují na stabilních místech, zpravidla na římsách a okapech v blízkosti hnízda; mohou zde ale nocovat i poštolky hnízdící mimo město.
Upozorněním na takové nocoviště nebo hnízdiště poštolek bývají vývržky (chuchvalce nestravitelných složek potravy (srsti, peří, kosti), vydávené ze svalnatého dravců a sov) a stříkance bílého trusu.
Potrava | drobní hlodavci, hlavně hraboš polní, tvoří 80 až 90% její potravy. V době nízké početnosti hraboše se může poštolka přeorientovat na dostupnější kořist, například na právě vylétlá mláďata pěvců a hmyz. Mezi opeřence, které poštolky nejčastěji loví, patří vrabci, sýkory a kosi.  Vybírá také holubí mláďata z hnízd. Z hmyzu jsou v potravě zastoupeni převážně brouci z čeledi střevlíkovitých a kobylky. Poštolky občas, nejčastěji po deštích, sbírají na povrch vylezlé žížaly.
Způsob lovu | Loví ve dne v otevřené krajině poměrně nízko nad terénem.  Po kořisti pátrá z vyvýšených míst nebo za letu, v němž se často zastaví ve vzduchu, přičemž pozici udržuje rychlým třepetáním křídel za pomoci široce roztaženého ocasu směřujícího k zemi. Na vyhlédnutou kořist zaútočí většinou střemhlavým letem, zatne do ní drápy a balancuje na úlovku se zdviženými křídly. V průměru je úspěšný asi každý desátý útok. Kořist si odnáší (pokud nezásobuje rodinu) na vyvýšená místa, kde ji zkonzumuje. Po ránu a v podvečer nalovené přebytky může ukrývat do spižních skrýší.
Při lovu poštolka využívá schopnost vnímání UV světla, které emituje moč,  jíž si hraboši značkují cestičky ve svém teritoriu.
Hnízdění | 1x ročně, březen až červen. V případě zničení vajec může být snesena druhá náhradní snůška. Začátek hnízdění závisí na potravních a klimatických podmínkách. Ve městě začíná hnízdit oproti volné krajině asi o 14 dní dříve.
Tok | začíná už v únoru.
Námluvy u poštolek probíhají velmi hlučně. Samec se samicí krouží nad budoucím hnízdištěm, hlasitě se ozývá ostrým ki-ki-ki a za letu předvádí akrobatické schopnosti. Před pářením, k němuž dochází v blízkosti vyhlédnutého hnízda za hlasitých zvukových projevů (vysoké je-er–jeer), nosí samec samici nejrůznější kořist.
Poštolky jsou většinou monogamní, byla však zaznamenána i polygynie a výjimečně i polyandrie.
Hnízdiště | hnízdo si nestaví ani je nevystýlá, pouze podle možností vyhloubí v podkladu jamku (průměr 13—16 (26) cm, hloubka 4—8,5 cm). Hnízdí na stromech v hnízdech postavených jinými ptáky (vrány, straky…) nebo ve stromových dutinách.  Méně často ve skalních dutinách a štěrbinách nebo hlinitých stěnách. Využívá i větší budky.  V lidských sídlech v kostelních věžích, na půdách, balkonech a v různých výklencích budov i květináčích a truhlících za okny.  Město nabízí poštolkám větší množství hnízdních dutin, proto zde bývá i větší hustota hnízdních párů.
Někdy se více párů seskupí do volnější hnízdní kolonie na pro hnízdění vhodných lidských stavbách (hrady, zříceniny…) i mimo sídla (stromořadí na jižní Moravě).
Snůška | 3—7, obvykle 4—6 vajec s průměrnou hmotností cca 19 gramů. Zbarvení vajec je proměnlivé, vesměs okrově hnědé s tmavšími skvrnami nebo mramorováním. Vejce jsou snášena v intervalu 1—2 dni.  Snůšky s vyšším počtem vajec než 7 jsou pravděpodobně výsledkem snášení dvou samic do stejného hnízda.
Inkubace | 28—31 dní. Začíná obvykle snesením předposledního vejce. Na vejcích sedí samice, samec ji střídá v době, když konzumuje jím donesenou potravu.
Hnízdní péče | 27—30 (38) dnů. Mláďata jsou krmivá. Samice na nich sedí ještě asi prvních deset dní po vylíhnutí, dokud mají pouze první bílé prachové peří a nejsou schopna sama regulovat svou tělesnou teplotu. Z počátku samice mláďatům potravu trhá. Krmit mláďata dokáží i někteří samci. Ve věku 22 dní již mláďata jsou schopna natrhat si  donesenou potravu sama. Po vyletění jsou ještě asi měsíc závislá na potravě, kterou jim nosí rodiče.
Dospělost | ve 2. roce života

 

 

Aktualizováno: 05/03/2024 22:04

Zlodějka

Která jiná nežli straka, že? Pověst má v tomto ohledu nevalnou. Je to ale pták nejen vysoce inteligentní (jako ostatně všichni krkavcovití), ale i z pohledu člověčího nadmíru užitečný, neb  loví hraboše a pojídá přezimující hmyz. Užitečný je i z pohledu poštolek, neb tyto s oblibou využívají opuštěná stračí hnízda.

Pokračovat ve čtení „Zlodějka“

Noví nájemníci

Nejprve jsme mysleli, že rorýsovník, osazený vloni po obložení fasády polystyrenem nad jedním z našich oken, žádné nájemníky ještě nemá a pokud ano, tedy ne rorýsy. Původně bydleli ve škvíře pod balkony o dvě patra níže. Náhradní ubytování jim předepsal krajský úřad. Nevíme, zda stavební firma umístila budku pro rorýse nad naše okno jako pozornost nebo jako určitou odvetu za komplikace s hnízděním „našich“ poštolek. V každém případě v něm rorýsi, kteří se letos do naší ulice vrátili 29. dubna, našli zalíbení a nastěhovali se.

Když jsme na to poněkud se zpožděním přišli, obrátili jsme v pondělí 19. června směrem k rorýsovníků jednu z „poštolčích“ kamer. S trochou štěstí lze na ní zahlédnout rorýsy, jak vyletují a vracejí se nebo jen tak sviští kolem naživo na http://postole.axiscam.net:1070 nebo v nizkém rozlišení zde.

Pokračovat ve čtení „Noví nájemníci“

O poštolkách v Bystrci

O poštolkách v Bystrci se obecně ví, že jich zde v panelovém sídlišti kromě těch „našich“ hnízdí hodně. Na internetu k nim ovšem mnoho informací nenajdete. Kromě fotoreportáže z hnízdění na Opálkově ulici a zpráv o tom, jak naše městská policie zachránila poštolčí mládě vypadlé z hnízda anebo vymotat poštolku uvízlou v síti, která má bránit ptákům vlétat na balkony a do lodžií…

Také máme zoologickou zahradu, která čas od času má poštolku obecnou na seznam chovaných zvířat. Nově od února 2015 také znovu provozuje záchrannou stanici. Pokračovat ve čtení „O poštolkách v Bystrci“