O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Již více než deset let se na protější straně našeho domu pokouší zahnízdit další pár. Nutno přiznat, že větrací otvory spižních skříní, z nichž vypadávají po zateplení fasády krycí mřížky, nejsou tím nejideálnějším místem. Takže z toho většinou nic nebylo. Pokračovat ve čtení „Poštolky spižní“
Dnes v podvečer se první poštolče vcelku hladce vyhouplo na květináč, co slouží v koči, ve keterém nyní hlavně pobývají, jako těžítko. Pokračovat ve čtení „První na květináči“
Dnes ráno přistál na zábradlí poštolčí lodžie ptáček s rezatým ocáskem, aneb rehek.Byl to velký fešáh a docela se na tom zábradlí producíroval. Jeho přítomnost ovšem neunikla pozornosti ostražitéhopana poštolky, který tohoto malého, leč přeci jen nevítaného vetřelce, zahnal. Pokračovat ve čtení „Malý, ale nevítaný“
Před půl jedenáctou se na zábradlí naší lodžie objevil cizí poštolčí pár. Nejprve přiletěl on a snažil se ji přilákat se ji přilákat. Ona se zastavila jen na chvilku a po většinu času obletovala kolem. Zdrželi se jen pět minut, neboť poté si jich všiml domácí sameček. Pokračovat ve čtení „Cizí pár“
To, že rodná bedýnka začíná být poštolčatům těsná, začalo být jasné hned po kroužkování, když jedno z poštolčat muselo být odloveno v koši. Ostatně ještě téhož dnes se tam jedno z nich, možná to stejné, vydalo opět. Pokračovat ve čtení „Stěhování do koše“