Poštolčata v naší lodžii vůčihledně rostou, postupně jim podrůstá peří a ochmýření mizí. Stále více je to také láká do koše vedle hnízdní bedýnky. V pondělí večer už v něm byla všechna.
A ve středu se první dostalo na květináč, který slouží v koši jako těžítko. Pobídkou mu byl přílet maminky, od které lze většinou získat nějakou tu dobrotu.
Maminka to s nimi teď rozhodně nemá lehké. Třeba vydolovat zpod poštolčat nějaký ten úlovek, co jim předtím předal tatínek, je úkol vskutku náročný.
Mimo to v pondělí a ve středu docela pršelo a tak se lov nedařil a zásobování vázlo. Poštolčata musela vzít za vděk i žížalami a různou podobnou havětí.
Docela přitom vyhladověla a tak o to občas vypadalo, že snědí i maminku.
Ta proto raději mizela do bezpečí.
