Štítek: historie hnízda

Dnes brzo ráno začaly „naše“ poštolky den tradičně. (Pokračování textu…)

Pan a paní poštolka už nejsou v naší ulici sami. Vrátili se jim nebo možná nově přistěhovaii sousedé. Zvláště jedna poštolčí samička projevuje živý zájem o tu velkou budku, kterou je naše lodžie. Obvykle se přiřítí za domácím samečkem, se kterým by se zřejmě ráda dala dohromady. Není ani příliš divu, když je vlastníkem takové nemovitosti. (Pokračování textu…)

Cizí poštolka, kterou domácí včera dvakrát hladce zahnali (viz Pozdvižení se sousedkou I) se u nás snes opět objevila po půl jedné. (Pokračování textu…)

„Naše“ paní poštolka je už prakticky zcela závislá na zásobování, které zajišťuje její druh. Nosí všelicos, hlavně však hraboše. 2. března jí na oběd přinesl nezvykle zbarveného, takřka bílého myše. (Pokračování textu…)

Dnes ráno po půl deváté přistál u nás na zábradlí špaček. I on je pro domácí poštolky vetřelcem. (Pokračování textu…)

První duben není jen dnem aprílových žertů, ale i Mezinárodním dnem ptactva. Slaví se jako připomínka podepsání mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva v roce 1906. (Pokračování textu…)

Ve čtvrtek začala poštolčí samička vysedávat na hnízdě. Zatím jen tak na zkoušku. Aby se jí dobře sedělo, musí si hnízdo připravit. (Pokračování textu…)

Poštolčata, která se vylíhnou u nás v lodžii jsou od roku 2018 kroužkována. Pravděpodobnost, že se díky kroužku dozvíme něco o osudu poštolčat, která rodnou lodžii opustila, není velká.  Pravděpodobnost, že takové poštolče neskončilo dobře, je naopak velká. Nyní k nám díky příteli ornitologovi, který „naše“ poštolčata kroužkuje, dorazilo první zpětné hlášení nálezu kroužku z Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze. (Pokračování textu…)