Štítek: historie hnízda

„Náš“ pan poštolka čas od času přinese paní poštolce i nějakého toho drobného opeřence.  Dnes, jak se ukázalo v detailních záběrech, mu padl za oběť ptáček z rezatým ocáskem. (Pokračování textu…)

Čas od řasu přinese pan poštolka své družce trpělivě vysedávající na vejcích neobvyklý úlovek. Aby bylo jasno, jeho nejčastější kořistí jsou různí drobní hlodavci. (Pokračování textu…)

„Naše“ paní poštolka začala používat novou důmyslnou spižní skrýš. Potravu na horší časy si schovává do škvíry mezi dvěma kovovými truhlíky na podlaze lodžie. Při pokusu o vyzvednutí zásob ovšem často zjistí, že skrýš je prázdná. Většinou proto, že jí na ukrytý proviant přišel pořádkumilovný pan poštolka a odnesl ho do své hlavní spíže. (Pokračování textu…)

Na prvního máje bylo v naší lodžii rušno a to především díky dvěma mladistvým poštolčím návštěvníkům.  Všechno začalo – jak jinak – hrabošem, kterého pan poštolka přinesl paní poštolce těsně před půl čtvrtou odpoledne. (Pokračování textu…)

Pokud by někdo pozorně počítal hlavičky poštolat na tomto snímku, zjistil by, že je jich šest. Ta hlavička příšerky zcela vpravo totiž patří rovněž poštolčeti. A sice tomu poslednímu letošnímu. Vylíhlo se dnes odpoledne  po půl šesté. (Pokračování textu…)

Poštolčata v naší lodžii – pět se jich vylíhlo v pondělí a jedno ve středu – tráví většinu času konzumováním všeho, co jim maminka strčí do zobáčku. Ještě nejsou dost stará na to, aby zůstávala sama a paní poštolka je v době když je nekrmí chrání před prochlazením nebo naopak přehřátím. (Pokračování textu…)

Kromě hrabošů nosí pan poštolka všelicos jiného. Ať se nám to líbí nebo ne, nosí i nejrůznější opeřence, nejčastěji sýkorky nebo vrabce, občas nějaké to holoubě, výjimečně rehka nebo rorýse. (Pokračování textu…)

Po většinu roku si říkáme, proč a k čemu máme vlastně kameru č. 12. Když se vylíhnou poštolčata, je to ale jasné. Kouká na ně zblízka uchem hnízdní bedýnky. A my díky tomu vidíme svět tak trochu očima poštolčat. (Pokračování textu…)