Po většinu roku si říkáme, proč a k čemu máme vlastně kameru č. 12. Když se vylíhnou poštolčata, je to ale jasné. Kouká na ně zblízka uchem hnízdní bedýnky. A my díky tomu vidíme svět tak trochu očima poštolčat.
Brzy už budou tak velká, že přes ně při krmení nebude vidět matku poštolku. Ale zatím krmení vypadá nějak takto: