O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Na konci hnízdní sezóny bývá hnízdo plné vývržků, vypadaného šedého chmýří, které tam zbylo po poštolčatech, a dalších pozůstaků po jejich pobytu na hnízdě. Když se v tom fujtajblu sameček vrtí, tak mu to možná až tak nevadí, Pokračovat ve čtení „Hnízdo nově“
Jednou se to muselo stát. Kameru 12. umístěnou za stěnu hnízdní bedýnky, do které nahlíží otvorem pro držení. se poštolčatům podařilo zamlžit. Musela to být pčesná trefa, protože objektiv kamery je velmi malý. Kamera je na svém místě už třetí sezónu a tak vlastně vydržela bez úhony velmi dlouho. Pokračovat ve čtení „Zásah na kameru“
Po většinu roku si říkáme, proč a k čemu máme vlastně kameru č. 12. Když se vylíhnou poštolčata, je to ale jasné. Kouká na ně zblízka uchem hnízdní bedýnky. A my díky tomu vidíme svět tak trochu očima poštolčat. Pokračovat ve čtení „Jak to vidí poštolčata“
Za ty roky, co unás poštolky bydlí a hnízdí, se počet kamer, kterými je sledujeme výrazně rozrostl. Jejich celkový přehled najdete na stránce Naše kamery. Orientace v tom, na kterou se vlastně dívat, ale nemusí být pro někoho, kdo s „našimi“ poštolkami nežije 17 let jako my, jednoduchá. Nyní se to pokusíme alespoň trochu napravit a vysvětlit, kam se dívat, pokud nás zajímá aktuální dění na hnízdě. Pokračovat ve čtení „Různé úhly pohledu“
V pátek a sobotu jsme vytáhli a do lodžie opět nainstalovali kamery, které nesnášejí teploty pod bodem mrazu. Hlavní rozdíl je v pohledu na bidýlka nad starým hnízdem. V zimním období jsme na ně namířili kameru 14, která jinak sleduje dění na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Změna pohledu“