Dnes dopoledne nedlouho poté, co pan poštolka přinesl své družce hraboše, se v naší lodžii objevila neobvyklá návštěva. Kde se vzala, tu se vzala, ale nějak se dostala až do osmého patra. Protáhla se pod skly složenými na jejím okraji a začala si vše dúkladně prohlížet.
Všimli jsme si jí až když se snažila po sklech dostat nahoru na střechu. Chvilku jsem přemýšleli, co je to za divného opeřence, ale po chvíli bylo jasné, že to individuum má hustý kožíšek a chlupatý ocásek a (zimní) štětičky na ouškách. Byla to veverka, přesněji řečeno černě vybarvená veverka obecná (Sciurus vulgaris).
Po několika pokusech se jí podařilo dostat až na střechu. Zřejmě až tam si jí všimla paní poštolka, která v té době byla někde v ulici, také všimla a přiletěla na zábradlí, odkud vetřelce pozorovala.
Ze zábradlí se pochvíli přemístila na okraj koše před hnízdem. Když se k ní veverka příliš přiblížila, tak se načepýřila a roztáhla křídla. Vypadalo to, že tu veverka není v roli kořisti, ale že se ji poštolka snaží spíše zastrašit a zahnat. Co kdyby to byla kuna…
Veverka měla zase pocit, že tam s ní je orel a raději se uchýlila na druhou stranu lodžie. Nějak moc vystrašená ale rozhodně nebyla.
V lodžii s paní poštolkou strávila skoro čtvrt hodiny. Nezapomněla přitom prozkoumat podlahu a také některé kamery.
Nakonec ale lodžii opustila na opačné straně než kudy přišla. Spustila se ze zábradlí a snad se v pořádku dostala po drsné fasádě dolů.
Naše kamery zachytily celou událost takto: