Už jsme o tom psali, „naše“ poštolčata se tu stále ještě poměrně často objevují.
Většinou jde o to, kdo chytí tatínka, neboť ten vždy odněkud vykouzlí nějakého toho myše nebo aspoň brabouka.
Poštolčata dokáží být v loudění velmi vytrvalá a když nakonec na otce poštolku vyrazí, nezbývá mu než raději rychle zmizet.
Pronásledují otce poštolku i venku v ulici a doma v lodžii se před nimi rozhodně neschová.
Když už poštolčata přiletí, je to pro i příležitost navštívit stará známí místa…
… a vyzkoušet si třeba chůzi po kladině, přesněji řečeno po zábradlí.
Někdy na tatínka čekají už od časného rána – co kdyby se vrátil do bufetu…
Pokud zrovna nehulákají, dokáží být takřka neviditelná, zvláště pokud čekají na zábradlí za složenými skly na boku lodžie.
Večer se noc vracejí jen někteří. Domluva s rodiči přitom není jednoduchá.
Včera tu nakonec zůstala dvě.
Ráno zmizela už před pátou.
- Poznámka: Na YouTube kanále s přenosem z hnízdění z Český Budějovic, jsme narazili na poněkud svéráznou interprataci chování poštolčat nalétávajících na dospělé poštolky nebo třeba i jiné opeřence jako holuby. Mláďata údajně brání rodné hnízdo. Bylo by to určitě pěkné, ale asi nemůžeme podsouvat ptákům naše lidské pocity. Poštočata už to pomalu táhne do světa a v tomto období jim nejde o nic jiného než přesvědčit rodiče či jiného potenciálního dodatale potravy, aby jim přinesl něco k snědku.