Hladové poštolče

V neděli ráno pršelo a pršelo a tak se přenocovavší poštolče po půl sedmé zase vrátilo. Sameček, který byl v té době v lodžii raději odletěl, ale v dešti se mu příliš nelíbilo. Jeho opakované pokusy o návrat se ovšem příliš nevydařili. Nejprve se s poštolčetem navzájem vyplašili a pak na něm zas tak moc loudilo, že raději odletěl.

Před půl devátou se pak objevili další zájemci o lodžii. Jako první přiletělo další poštolče, jak se posléze ukázalo bez kroužku, tedy cizí.

Za ním se přiřítil domácí sameček…

a další poštolka, zřejmě samička – podle chování samečka, který na ni hartusil na zábradlí – spíše cizí.

Jejich přílet zaznamenali naše kamery takto:

Sameček poté, co zahnal cizí poštolku, se vůči nevlastnímu poštolčeti ukázal jako velmi tolerantní. Ne, že by mu (stejně jako vlastnímu potomkovi) něco přinesl. Jen ho v klidu pozoroval z okraje koše zatímco poštolče sedělo na květináči pod ním a  za doprovodu druhého domácí hlasitě loudilo a loudilo.

Nakonec to vzdalo, poněkud neobratně přistálo na bidýlku vedle domácího poštlečete a na delší dobu se tam usadilo.

Domácí sameček se během jejich pobytu v lodžii několikrát vrátil.

Byl celý promoklý a venku v dešti a sílícím větru se mu moc nechtělo zůstávat, ale proti dvou poštolčatům neměl příliš šanci.  I když se můžete dočíst, že poštolčí rodiče nakonec potomky vyhánějí, poštolčí rodiče, kteří u nás bydleli od roku 2007, to nikdy nedělali. A nepustil se do toho ani letos letošní otec poštolka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..