Kde jsou ty časy, kdy matka poštolka trhala poštolčatům potravu na drobounké kousíčky. Poštolčata dospěla do věku, kdy už by chtěla jíst sama bez pomoci. Ovšem potravu si ještě sama naporcovat neumějí, a tak se snaží spolknout donesenou kořist vcelku. Při sourozeneckých přetahovaných má přitom matka poštolka co dělat, aby je jakž takž spravedlivě podělila.
Je to pokaždé stejné, ať jsou na menu hraboši nebo brouci.
Zásoba brouků, z níž v poslední dnech čerpala paní poštolka, se ale už zřejmě tenčí. A samečkovi se také lov zrovna nedaří. Když jeden z rodičů přiletí, poštolčata horlivě natahují krky přes okraj bedýnky. Zřejmě už se brzo ocitnou v koši na druhé straně.